Velikonoční

Rok se s rokem sešel a je to tu zase. Jarní svátek, částí populace milovaný a částí zatracovaný. No prostě Velikonoce. Letos je trávím odlišně, než jindy. Zůstala jsem v Kostnici a oželela rodinnou sešlost v Rapoticích, barvení vajíček se zbytkem ženského osazenstva chalupy v zavařovačkách ze spíže a taky hroznej řev v 6 ráno, kdy noční košile nenoční košile naběhnou všichni chlapi do ložnice a někteří z nich notně využívají příležitost alespoň jednou za rok oplatit své starší sestře všechno, co jim kdy provedla. Tatínek ignoruje veškeré tradice a místo toho, aby pěkně odříkal minimálně tu o malovaných, nebo aspoň bílých vejcích, si mě přehne přes koleno a opakuje: "Slib, že budeš hodná na tatínka!" Čím dřív slíbím, tím mám míň jelit. Samozřejmě, že ještě v neděli večer probíhá výměnný obchod - za už v neděli danou sladkost o jeden mrskanec míň. O to všechno letos přicházím.
Ale rozhodli jsme si udělat alespoň trošku Velikonoce po česku i tady. Takže teď neběhám po zahradě a nehledám schovanýcho zajíčka, ale pěkně pokorně čekám doma, jestli teda někdo dojde a symbolicky (doufám) mně vymrská. Včera jsem dokonce barvila vajíčka. Iniciativně jsem si na internetu našla, že zlatých vajec docílíme, když je budeme vařit po dobu 15 minut v kurkumě....pak se měly opláchnout vodou...no nebudu to prodlužovat, prostě klasika. Barva stekla a byly zase bílý, modrá chytla opět odporně (btw. viděl někdy někdo hezky nabarvený modrý vajíčka? já ještě ne) a červená celkem ujde. Ale musím se pochválit, protože letos to byly opravdu polní podmínky, aneb jak nekápnout na vejce sojovou omáčku, která je všude a udržet je odmaštěná přestože mi připadá, že v té naší skvělé kuchyni je mastná i voda. Zachrnují to čokoládové berušky a kukačky z Plusu.
Koledníci pořád nikde....napadá mně několik možností:
a) mají problém s upletením mrskačky
b) zasekli se na panáčku někde jinde
c) čekají, až bude 11:59, protože jsem avizovala, že do 12 a dál ani ránu (vlatsně doslova :-))
d) prostě na mně kašlou a já budu večeřet vajíčkovou pomazánku

Co je správně? Krásné Velikonoce všem!

Kostnice vzhůru nohama

Na začátku února se jindy upravená, klidná a možná i trošku nudná Kostnice proměnila v, pro mně naprosto šokující, změť masek, alkoholu, pobíhání a pokřikování. Když jsem někdy dřív slyšela o Fasnacht, představovala jsem si pár lidí v maskách jak někde jdou po ulici, zhruba tak, jak bývá u nás ve zprávách, že někde na vesnici byl Masopust, ale v trošku větším rozsahu. Opravdu moje představa byla zcela mimo mísu.....ale popořadě.
Prvním náznakem, že se bude dít něco velkého bylo odpadnutí veškeré výuky ve čtvrtek a pátek. Všichni pořád mluvili o tom, že školu obsadí Narren neboli blázni. Nedalo mi to a tak jsem se nakonec rozhodla, že si pořídím nějaký kostým. Skončilo to u červené paruky s růžkama, Hanička si pořídila dlouhovlasou černou, Honzík mordou a zbytek si vystačil se svým hárem.
Ve čtvrtek ráno mi volala nějaká Červená karkulka, jindy Deniska, že musíme jít do města, že co se tam děje prostě musíme vidět. Tak jsme se vypravily. Červená karkulka byla úchvatná, ale ještě víc vlk, který ji zajal. Zaujala mně i Sněhurka, v civilu dvoumertovej chlap jak hora no a vlastně všichni. Kdo nezažil neuvěří. Najít člověka bez masky bylo skoro nemožný, všude hudba, víno, pouliční představení, plná Marktstätte opilých a některých už poblinkaných puberťáků, střepy na zemi a úsměvy od ucha k uchu.
Po menším popoledním odpočinku (protože jsme se lehce dopo posilnily slivovičkou pana Nimrichtera) jsme se nadlábli výbornýho guláše, který uvařily Alča s Jančou, trošku popili a vyrazili do města. Dopoledne proti večeru slabej odvar...podtrženo a shrnuto: kousek uražené jedničky (a už mi netvrďte, že to není vidět když já to vidím!!!), neuvěřitelá party v Café Dom (díky Martine za pití a vstup grátis), ranní potácení se s bolavýma nohama a tak 3 promile domů a navrch k tomu úsměv sexy cigánky a Barči, která asi chtěla opakovat svoje trauma z dětství, kdy nikdo nepoznal za co je přestrojená...přepočítala se, po pár lahvích jsme odhalili, že letos byla za krásnou zahrádku v Německém pohraničí. I s trpaslíkem. Hooooo Narroooooooo! Příští rok si tuto taškařici ujít rozhodně nenechám.

O kousek pilnější

Tak už máme konec ledna, Kostnice je vzhůru nohama, protože začíná Fastnacht - skoro týdení karneval, plno hudby, alkoholu, dobrýho jídla a dalších radovánek. Moje očekávání jsou veliká a doufám, že skutečnost je ještě předčí. Uvidíme zítra. Hlavou se mi honí plno nápadů na kostýmy, budu se muset ještě poradit se svojí převlekovou polovičkou Haničkou, jaký kostým by měl náš oblíbený nejlepší poměr cena/výkon. Viděla bych to na obří afroparuku kterou jsem objevila v pondělí v obchoďáku za pouhých 14,90 E.... s klesajícím Eurem se hned nakupuje líp (sice to není moje oblíbená cena 1E, ale na Fastnacht jsem ochotná udělat výjimku). Nedávno se mi zdálo, že Euro nečekaně kleslo na 4 Kč a já jsem vyrazila vybrakovat Esprit :-).
Oblast svého působení jsem rozšířila i na Švýcarsko. Minulý pátek jsme vyrazily za Liborem Boučkem do Zürichu, ten byl tak hodnej a udělal si na nás čas tudíž jsme nemusely absolvovat nudnou prohlídku s Nicem, ale místo toho jsme si dali lahvinku lahodného Bordeaux na vyhlídce, zapily to cappucinem s amarettem ve studentské kavárně (za opravdu na Švýcarsko studentskou cenu 3E) a pokochaly se perlou moderní architektury právnickou knihovnou od Santiaga Calatravy.
Další destinací, kterou jsem obšťastnila svojí přítomností byl Davos. Trošku rychle zařízená, ale o to příjemnější lyžovačka s Jančou, celkem za 43 E, paráda. Jedinou vadou na kráse byly vleky. Na kotvě jsem nejela ani nepamatuju a jsem čím dál tím víc přesvědčená o tom, že kotva je slepá vývojová větev. To už je o i poma lepší....zlatá sedačka na Chopku. Na druhou strany sjezdovky krásně upravený, počasí dostačující, lidí málo...otlačený holeně, protože jsem fakt dřela, Jirka by ze mě měl radost :-). Bavilo mně to tolik, že jedu v sobotu zase, nalákal mně můj kamarád Benny, se kterým sdílím poslední lavici v kurzech Polštiny. Vypadá to opět na Davos, ale jinou část, kde jsou dokonce sedačky! Připadám si nedílnou součástí zlaté mládeže, ale obávám se, že přijde neradostné vystřízlivění v podobě zkoušek....to bude ale až po Fastnacht a lyžování.... :-)

Jak jsem líná

Dneska mám mimořádně znuděný den. Jako obvykle plný velkých předsevzetí a nic z toho. Původně jsem chtěla vstávat o půl deváté s tím, že se pěkně nasnídám a od 9 se vrhnu na studium. Když jsem o půl 12 zhasínala lampičku říkala jsem si, že mi přece 9 hodin spánku musí stačit.... vstávala jsem o půl 12. Pak jsem neprozřetelně šla do kuchyně, kde byl takovej bordel, že jsem se hecla a trošku to poklidila. Trvalo to půl hodiny. Po mně ovšem nastoupili čínští spolubydlící a uvedli kuchyň do ještě horšího stavu, než byla před mým úklidem. Mám je fakt ráda, ale za toto bych je zabila.
Odpoledne jsem se rozhodla dodělat neodevzdané domácí úkoly do polštiny a němčiny. Otevírala jsem jeden za druhým a zase je zavírala protože mi přišly moc složitý. Pak jsem se vrhla na mezináro. 3 strany mně vyčerpaly tak, že jsem si musela jít na půl hodiny lehnout ( hodina nakonec). A teď jsem si jako zástupnou činnost našla psaní blogu. Je to rozhodně to nejpřínosnější, co jsem dneska udělala (teda z mýho pohledu).
Takže výsledek dneška? Těstoviny s kečupem a sýrem (na nic složitějšího jsem neměla energii), 2 kafe, tabulka čokolády Milka, půl plechovky kukuřice a půl sáčku pikantních buráků. Banán navrch. Je mi blbě. Nevím jestli víc z toho co jsem splácala a nebo ze mně jak jsem líná. Zítra vstávám v 8. Budík si dám na druhou stranu pokoje abych musela vylézt z postele. A taky od zítra držím dietu. Howgh.

Novoroční

Slib z minule jsem nedodržela, ale pokusím se aspoň v roce 2008 být o kousíček pilnější. Hlavně bych Vám všem, komu jsem to nezvládla sdělit osobně, chtěla popřát hodně štěstí a zdraví v novém roce a aby nám všem všechno vycházelo tak, jak si přejeme.
Doma jsem byla 3 týdny, ale uteklo mi to jak voda, ani jsem se nenadála a najednou jsem stála ověšená jak vánoční stromek na autobusáku a utírala slzičky. Předtím jsem ale strávila skvělou "aktivní dovolenou" na Šumavě, tam zjistila, že šplhat se jak trubka do kopce mi pořád přináší radost, zvlášť koukat na inverzi z druhé strany než obvykle, taky jsem zjistila, že na běžky mám asi ještě čas a radši zůstanu u sjezdovek a nebo že při hraní hokeje dost podstatně překáží 6. krasobruslařský zoubek na mých bruslích. Taky jsem ponevštěvovala celou rodinku, přibrala 2 kilečka, párkrát se opila a snažila stihnout všechno, což se mi samozřejmě nepodařilo.
V Konstanz je všechno při starém, akorát jsme všichni oplácanější, kruhy pod očima z vánočních večírků nám už zmizely a pomalu si zase zvykáme. Pomalu se blíží zkoušky tak zjišťuju, že jsem sice byla pilná v kopírování učebnic, ale ještě jsem nepřečetla ani řádek.....nu což, koupím sadu zvýrazňovačů a vrhnu se na tech 15 cm papírů, který právě leží na levé straně stolu. Držte mi place!
Málem jsem zapomněla! Máme novou sprchu, která se dá utáhnout že nekape a tryská z celé hlavice, ne jen po obvodu jak ta dřívější!!! Plíseň na stropě v koupeně je pořád stejná :-)