O našich Číňanech

V našem domečku je nás celej svět národností. Objevila jsem i novýho obyvatele Christiana, který je z Brazílie a studuje tu kvůli své slečně, která je Švýcarka. Pěkné, že? Až na to, že Christian neumí anglicky vůbec a německy se jeho dovednosti omezují na Hallo, wie geht's. To co mu odpovídám už nerozumí. Jak tu funguje je mi záhadou.
Ale chtěla bych Vám pověďet především o svých 2 spolubydlících z Čínské lidové republiky. Mám je moc ráda, pořád se usmívají a i po měsíci mě neustále překvapují. A to mě na nich baví. Jednomu říkáme Chris, samozřejmě to není jeho jméno, a poznáte ho podle úsměvu od ucha k uchu a pyžama na sobě. Když Chris nejde do školy je celý den v pyžamu (bavlněný komplet s proužkama) a hraje na počítači. Druhému říkáme Oliver a stejně jako Chris mi poboural vžitou představu, že Číňani jsou malí. Oliver bydlí hned naproti mně a proto vím, že má v pokoji hrozněj nepořádek. Dveře občas zapomene zavřít a tak jsem se třeba dozvěďěla, že friťák nepatří do kuchyně, ale postavit doprostřed pokoje. Ale jejich pravá síla tkví v tandemu, když jsou spolu jsou naprosto neodolatelní. Zvlášť dnes mně dojali dvakrát. Prve v poledne při vaření oběda. Celá situace vypadala přibližně následovně:
1) O.+Ch. vkládají do vyhřáté trouby kuřecí stehno na talíři
2) talíř praská asi na 5 částí
3)O. hledí vyděšeně do trouby a zoufale volá Ch.
4) O.+Ch. hledí do trouby a přemýšlejí
5) O.+Ch. překládají kuře na nerozbitý talíř a opět ho vkládají do vyhřáté trouby
6) O.+Ch. společně neuvěřitelně srkají a mlaskají při jezení kuřete
Asi jsem zlá že jsem jim nic neřekla, ale mně tak zajímalo jak to dopadne....
Podruhé jsem je potkala večer, když jsem šla na tělák. Oba zrovna vycházeli z posilovny, bílý ručníky kolem krku, potítka na rukách a křenili se oba jako kdyby měli křeč. Asi mně rádi viděli :-). Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby Chris neměl na sobě pyžamový kalhoty....