Orientierungsprogramm

Od čtvrtka 4.10. chodíme konečně do školy. Ta sice fakticky začíná až 22.10., ale nás erasmáky nahnali ještě na orientační program, abysme vůbec věděli co a jak. Takže jsme pěkně ve čtvrtek v 9 ráno naklusali do budovy R (samozřejmě jsme den předem byly obhlídnout kde to vůbec je) a tam po žoviálním (jak jinak) úvodu na nás vychrlil pan Rotenhäusler perfektní hochdeutsch ze si teda napíšeme test, že to bude trvat jenom hodinku a bude to lehký... no jo ale takto po ránu.... nakonec jsme to nějak sesmolili, někdo líp, jinej hůř a za odměnu jsme dostali preclík s máslem (mňam) a nějaký pití. No za odměnu... hned poté z nás vytáhli 30 E za ten kurs, 7 E za kartu do menzy a 36 E za šalinkartu. V této chvíli jsem přestala přepočítávat. Odpoledne bylo ve znamení formalit, tzn. asi 4 hodinovýho čekání na přihlášení se k pobytu, který pak trvalo asi minutu, pak jsme pro změnu čekali na výsledky toho testu no a aby toho nebylo málo tak další den jsme čekali na imatrikulaci. Spíš než orientační kurs to byl kurs čekání, který teď zvládáme s ledovým klidem. V rámci tohoto programu jsme absolvovali i prohlídku po městě zakončenou kávičkou v Koncilu a taky výlet do Meersburgu na druhé straně jezera (foto).
V pátek večer jsme měli první internationalparty. Jak bývá zvykem, měli jsme donést národní jídlo. Z rovnice cena - výkon - složitost nám vyšly bramboráky. Jenže jsme to jaksi časově neodhadly a místo v 8 jsme je na večírek donesly v 10. To, že Deniska měla ten den narozeniny a stáhly jsme při vaření 2 lahve vína s tím nemělo nic společnýho ;-). Ale k večírku. Poměr osob ženskýho pohlaví ke klukům byl zhruba jako v Rusku po druhé světové (takže asi 10:2) a ještě z těch borců co tam byli tak byli zhruba tak 2 na který se dalo jakž takž koukat. Skončilo to dámským tancem a pak pozorováním jedné oběti. Naší obětí je panáček z neznámé země, kterej nosí zásadně bílý rifle (krátký), na hlavě má květák zrzavejch vlasů (šimonův květák hadr) a když se o někom řekně, že má malinové rtíky tak to je přesně on. Vyhlídly jsme si ho s Haničkou poté, kdy nás při těch neuvěřitelných čekáních asi 2x předběhl a tvářil se jako nic. Je tak neuvěřitelně slizkej, že na něj musíme pořád koukat. Jo a má svetr s jelenem a kožíškem. Myslím, že máme na semestr o zábavu postaráno....